Historie skupiny Simple Plan začíná skoro v polovině devadesátých let, kdy bubeníkovi Chucku Comeau a zpěvákovi Pierru Bouvier 13 let a byli v punk-rockové kapele, která pořádala turné po celé Kanadě - Reset.

"Pierre a já jsme přátelé po dlouhou dobu," říká Comeau. "Hráli jsme spolu ode dne, kdy jsem dostal svoje první bubny." Reset vydalo své první album roku 1997, ale další rok Comeau odešel z kapely, aby se více koncentroval na své studium.

Později byl tento bubeník přitahován stále víc a víc muzikou, až v roce 1999 začal hrát se svým starým přítelem ze střední školy - kytarista Jeff Stinco. Sebastien Lefebvre, další přítel a kytarista se k nim byl brzy také přidal a kapela byla zrozena. Jediná věc, která jí chyběla byl zpěvák. "Hledali jsme," vzpomíná Comeau. "Známe miliony lidí, ale čím víc jsme o tom přemýšleli, tím víc jsme přicházeli na to, že potřebujeme v kapele Pierra. Mezitím byl Pierre nespokojen s Reset, kde měl čtyři povinnosti a ještě k tomu zpívání. "Chtěl jsem to vzdát, jít zpátky do školy a zapomenout na muziku," řekl Bouvier. "Pak jsem se jednu noc setkal s Chuckem na koncertě Sugar Ray v Montrealu a on byl jako: "Mám tuhle novou skupinu a hledáme zpěváka." Šel jsem tam a viděl jsem je zkoušet a jejich song byl nový a moderní, takže jsem si řek, že si dám ještě jednu šanci."

Kluci začali vytvářet punk-popové songy - ale pořád byli neúplní. "Říkali jsme si, že pořád ještě nám něco chybí," řekl Bouvier, "ale co jiného můžeme dělat? Říkali jsme si, že by bylo skvělé mít větší vzájemné působení mezi námi a veřejností, takže jsme se rozhodli přidat k sobě ještě jednoho člena." David Desrosiers se k nim přidal - zpěvák/bassista, který nahradil Pierrovo místo v Reset, který přijal nabídku přidat se k Simple Plan.

"Chtěli jsme být odlišní a mít víc pohybu na pódiu," řekl Comeau. "Naše koncerty jsou víc o skákání, bytí v pohodě a být šílení. A protože máme tři lidi s nádhernými hlasy - Pierre, David a Seb - chtěli jsme se zaměřit na tři vícehlasy a snažili jsme se udělat tím něco svého vlastního."

Těchto pět kluků udělalo hodně demo nahrávek a začalo hrát na punkových show pro všechny věkové skupiny, na festivalech jako Vem's Warped Tour 2001, Edge Fest II a Toronto's Snow Jam. "Vždycky jsme milovali tu energii a sílu punku," vysvětluje Comeau. "Takže každý náš song, který jsme napsali, měl zobrazovat tuto dimenzi. Jinak bychom byli znudění. A když jsou naše songy nakažlivé, nikdy nejsou opravdový pop. Vždycky jsou moc intenzivní." "Poté, co jsme dopsali většinu našeho prvního CD, uvědomili jsme si, že máme dost nakažlivých songů s velmi smutnými a emočními texty," říká. "Našli jsme v tomradikální kontrast. Je tu hodně lidí kolem, co nejsou uspokojení tím, co se děje v jejich životech a to je to samé pro nás. Je to opravdu velmi těžké dospět a zvyknout si na to, když jsi ještě nedospěl. Všichni jsme mezi 23 a 27 lety, ale pořád se cítíme velice mladí. Protože jsme v kapele, nikdy neopustíme naše roky, kdy nám bylo náct." "V mé hlavě je mi pořád 17 let," souhlasí Bouvier. "My víme, čím procházejí děti, protože jsme prošli tím samým a pořád, takže víme, jak je to těžké.

Jejich album No Pads, No Helmets… Just balls bylo nahráno v Torontu producentem Arnoldem Lanni (Our Lady Peace, Finger Eleven). Album obsahuje i zvláštní hosty - Joel Madlen z Good Charlotte a Mark Hoppus z Blink 182. V roce 2002 jeli kluci na turné k podpoření spého alba. "Prostě chceme hrát každý den," říká Comeau. "Řekl jsem každému, kdo s námi pracuje <"Nepotřebujeme žádné volné dny"> Je to jak říká náš název Simple Plan. Jenom jsme měli tento jednoduchý plán, že chceme jít na turné a setkávat se s lidmi a vytvářet nová přátelství a jenom se podívat, kdo má naší kapelu rád. V roce 2004 vydali svoje druhé album Still Not Getting Any …, 26. října